Ale abyste měli alespoň trochu představu, jaké to je, odložit hranolky a zvednou se po 22 letech z gauče, tak čtěte dál....
1. den - 26. duben
Je večer, jsem tlustá a nasraná. Oblékám sportovní podprdu, plním své roztomilé plastové činky vodou tak, aby měly každá jedno kilo. Pití se neberu, vždyť je to jen půl hodina poskakování, žejo. Podložku nemám, koberec musí postačit.
Pustím si Jillian (30 Day Shred) a začínám cvičit. Po prvních pěti minutách svlékám tričko. Po dalších pěti minutách a prvním kardiu bych nejraději svlékla vše, včetně své kůže, ale nadšení pro věc je tak velké, že si to dofuním až do konce. Vřele vítám závěrečné protahování v sedě.....nejradši bych tak seděla celý večer. Ale ani tehdy mě Jill nepotěší - je na řadě protáhnout nohy vestoje...achjo.
Večer vytahuju ze šuplíku deníček (viz minulý článek). Začínám si zapisovat, co jsem a co chci. A chci to hned! A cítím, že to půjde :)
Před spaním beru ještě do postele noťas. Projíždím si dva své oblíbené blogy na blogspotu (Moje tělo a Julia and Tuna Fish) - mimochodem vřele doporučuju ! :) Ty holky jsou mi tak podobné, hltám každé jejich slovo, každý jejich obrázek s jídlem, které si připravily. Bože, vždyť to vypadá tak úžasně a přitom je to zdravé. Myslela jsem, že všechno zdravé je hnusné....Utírám sliny a přitom se musím usmívat - to je přesně to, co chci. Chci jíst chutně a zdravě. Cvičení je důležité, to ano, ale pro zdraví těla je mnohem důležitější to, čím ho krmím. A já se mám ráda, nebudu do sebe cpát věci, které mi neprospívají nebo mi dokonce škodí. Tím spíše, že už jsem jednou skončila kvůli svému nevhodnému stravování na dost hnusném vyšetření s dost hnusnou diagnozou...ale o tom snad jindy...
2.-4. den
Probíhá obdobně. Pokaždé se mi nechce, pokaždé se musím nutit, pokaždé jsem zpocená jako vrata od chlíva. Pokaždé proklínám Jill, Natali i dokonce i chudinku Anitu, která se mi to snaží zjednodušit, ale i tak je to pro mě zatím náročné...Nechápu, jak se proboha můžou u toho tak usmívat?! Já mám co dělat, abych se nerozbrečela!!! Po skončení se však cítím jak znovuzrozená a ten pocit, když si píšu zeleného smajlíka do notýsku? K NEZAPLACENÍ! Jsem plná radosti, štěstí a energie! Škoda jen, že na cvičení mám čas až večer okolo 20-21, kdy už je mi ta energie celkem k ničemu..Tím spíše, když se o hoďku později snažím usnout a ono to nejde a já jen tupě zírám do stropu....:D Ale nevadí mi to, jsem spokojená.. :)
5.-9. den
Pocity radosti přicházejí už během cvičení. Spoustu cviků už cvičím s Natali (kromě kliků). Viditelně se moje kondička zlepšuje. Cviky dělám už mezitím, co Jill o nich teprve mluví. Chci vííííííc víííííííc vííííííííííc :))))
10. den
Tak jsem se těšila na poslední den cvičení, že si konečně hrábnu na dno svých sil a odcvičím vše s Natali a to poctivě a s maximálním nasazením. Bohužel, jsem to 9. den s tím cvičením trochu přehnala a šíleně mě bolí kolena. Neumím udělat ani poloviční dřep. Achjo :( Nicméně, zatnu zuby, přece jsem si něco slíbila NE? Jak to budu vysvětlovat deníčku, kde ja jasně napsané "Cvičit Jill každý den"....
11. den
Proč je tady jedenáctý den? Protože jsem husa blbá! Místo toho, aby poslechla svoje tělo a dala mu trochu odpočinku, tak jsem cvičila s bolavým kolenem a díky tomu už dneska neumím pomalu ani chodit. Mažu to mastičkama, ať jsem do večer fit a můžu skočit na druhý level...Zkouším mast z marihuany, kterou dostal taťka k vánocům od mamky...:D No nevím, jestli to mělo vliv na moje koleno, každopádně jsem ten den napsala několik stran bakalářky....nechápu to..šlo to nějak...samo, asi se o ní zmíním v poděkování...udělala pro mě víc než samotný vedoucí práce, takže si nějaký ten dík zaslouží! :D Nicméně kolena si nedají říct a protože jsem rozumná holka, rozhodnu se, že to nebudu rvát násilím a nechám si jeden den odpočinku. Aby mi to nebylo tak moc líto, dala jsem si alespoň půl hoďky kalanetiky, cviky na břicho a stehna....Ale stejně mě to mrzí - musím si poprvé napsat do deníčku, že jsem selhala. Ale patří mi to a je to pro mě poučení do příště....
Na obrázku jsou mí noví tři kamarádi :)
Deníček, metr a marihuanová mast, která mi pomáhá s bakalářkou, přestože s ní mažu jen kolena :))))
A co vy? Jak jste válčili prvních 10 dnů?
OdpovědětVymazat